phoenix05.gif
m01.jpg
Village.gif
Inspirativní projekty:
evolution_mind.JPG
chob.JPG
nwoo.JPG
logo.jpg
005.JPG
 
1426448_579615148856969_6642820888070086395_n.jpg
Village.gif
Znak_českého_království.png
Village.gif
fb.JPG

Krajinné meditace letního Slunovratu 2012:

 
I ponenáhlu zjevila se bytůstka ne příliš rozměrné velikosti, spíše dětského vzezření. Ani andělská, ani bubákovitá, prostě taková obojetná. S nesmělostí se ohlásila, poukazujíce na mou schopnost si jí všimnout. Z jejího vyzařování byl cítit božský původ, však předlouho opomíjený, ne vlastní vinou. Také příslušnost ke krajinným společenstvím, přírodní předurčení. Po jemném vzájemném poznávání vyslovila zájem ukázat, co jest příčinou její návštěvy. I zavedla mne, tedy spíše mé duchovní tělo kousek opodál, asi tak přes kopec západním směrem od Počapel. Krajina Brdská je na všemožná jemněhmotná krajinná uskupení přebohatá, jak na již světelná, tak i na ta, která ještě na svou evoluci čekají. Když bytůstka ukázala ono místo, hned bylo zřejmé, že je součástí širšího společenství podobných stvoření, která se lišila jen jemnými odlesky své energie. Bylo jasné, že příchod vidoucího člověka vyvolal rozruch, takové radostné překvapení. Také to, že ona bytost byla jimi vyslána po vzájemné poradě díky silnému vyzařování ve hrubohmotnějších spektrech, neboť si společenství bylo vědomo mé pramalé schopnosti „být kontaktován“. Poté jsem se zeptal v plén, o co tedy jde. Proběhla tedy vize časové posloupnosti: Kdysi, ještě před počátkem času, bylo toto společenství velmi čisté a sžité s přírodní energií ve své přirozenosti – byl to čas původního ráje na Zemi. I poté vzniklo ono archetypální „oddělení“ a globální vědomí bylo rozpolceno, lidé padli do zapomnění a planetární sféra byla osídlena na tom parazitujícími entitami. Jedna taková si násilně podrobila i toto společenství. Tak tomu bylo po tisíciletí. Původní hlavní smysl, opatrování krajinného chrámu, byl nadlouho odložen a původní energetický nástroj skryt do hloubi Matky Země. Nyní však přišel čas nápravy, neboť Země svatá opět povstává a my lidé, její hmotní správci jsme vyzývání ke všeobecné svobodné spolupráci na tomto návratu. Pouhé toto uvědomění bylo signálem pro duchovní říše, aby seslali Požehnání. I byl z horních sfér seslán paprsek světla tak přečistého, že svatost lásky a velké božské rodiny vehnala mi slzy dojetí i rozpomenutí do očí. Tento paprsek sjednotil naše srdce a očistil krajinné bytůstky od zatuchlin tisíciletého otroctví. Již s novým rozměrem vědomí, rozšířeným naším sdílením a impulzem světa duchovního, započalo opětovné vyzdvižení původního duchovního nástroje. Ten jevil se mi – mé podvědomí ho interpretovalo jako zatuchlou, špinavou truhlici. Tato putovala po paprsku vzhůru a dorazivší do našeho středu, se otevřela. Zjevil se silný zdroj světla, složený z přemnohých fraktálů, se složitým vnitřním uspořádáním, dynamicky, až chaoticky se přeskupující. Náhle velmi zesílila intenzita duchovního napojení našeho sjednoceného vědomí a cítili jsme rostoucí boží přítomnost. Mé vědomí se ocitlo uprostřed toho nástroje, všiml jsem si tak, že jde o nástroj jakéhosi zhmotňování, o Metatronovu krychli. Ten pohled byl uchvacující, mé vědomí bylo středem tohoto mnohorozměrného světa fraktálových minivesmírů, kolem sebe sama se točících v přesných zákonitostech, přesto však zatím beze smyslu. Pocítil jsem trochu obavu, neboť mé vědomí bylo příliš slabé, než aby dokázalo udržet intenzitu a množství tolika informací. V ten okamžik prostoupil mne však dalekosáhlý klid a prostupující láska Zdroje – Stvořitele vytryskla skrze mé srdce a zaplnila svou nedefinovatelnou nepopsatelností celý tento nástroj. Byl jsem středem tohoto dění, přesto však jsem byl jaksi opodál, mé lidské vědomí bylo vytěsněno, snad aby nenarušilo práci vyšších složek jednotného Bytí. Takto jakási přesilná síla vyplnila láskou onu krychli a prostoupila jí smyslem, novým programem harmonie a synchronicity s novou dobou. Vše bylo zpečetěno oslnivým zábleskem, v jehož středu stačil jsem postřehnout symboliku rovnoramenného kříže Kristova. Obraz se náhle změnil opět do vnější podoby. Onen nástroj přeměnil se ve zlaté jablko, již uzrálý to plod stromu Poznání. Zjevila se přenádherná Bohyně, vyzařující ctnosti Marie, Isis, snad byla jakýmsi ztělesněním vší moudrosti a čistoty Země. Ona, tato krásná božská bytost jemně uchopila ono zlaté jablko a okusila jej. Polkla a byla jím oplodněna. Poté zrodila dítě, to přímo vyzářilo se posvátně zlatým světlem skrze ni, důležitost a svatost toho okamžiku je nepopsatelná. Toto dítě sjednotilo se s oním nástrojem Metatronovy krychle a i s jablkem. Přímo s jadérkem toho zlatého plodu a poté počalo jej přestavovat. Dítě symbolizovalo nové hvězdé vědomí. Po dokončení přestavby vyňalo dítě z jablka čtyři nová semena – semena stromu Života. Tyto rozdalo do čtyř stran již obrozenému společenství. Ono bylo tím pátým – sjednocujícím prvkem. Splynulo se středem středu a odešlo do jádra Země, čekat na příchod času Vzestupu.

 


Meditace 19h:
Správci spojili časovost všem poslům jejich, poutníkům i všem jiným. Tam, kde Prah Nové Země jest, kde Síly cyklů a rovin se spojují v Lidstvu. Tak mohlo začít velké Dílo, kdy člověk je Kamenem mudrců. Přišly Čtyři - Páni rovnodenností a slunovratů, jejich projevy – Živlové i čtyři tváře člověka, pak hláskami svými uvedli se v interakci. Tím povolaly Jediného a jeho Otce-Matku, který sám v sobě je i mění se. Tak středem středu Jednoty probuzeny byly síly lemurských Osmi, titánských Třinácti, příchozích Šesti a lidské Sedmy. Potom až, když již Jedním vše to bylo, pomoženo bylo tomu ze sfér Jediného i Toho, Který Jeho Zdrojem Je. Silou tou všesměrnou vyrovnání všech maličkých i lidí všech dosaženo bylo, tak stalo se ve všech časech toho paprsku. Pak stalo se, co prvotním záměrem zamýšleno bylo, část určená svou neurčitostí, předpovězena v pohybu toků trochu. Po všem tom hvězdné Dítě vystoupalo a s pomoženým splynulo a s Jedním těch všech mluvilo. Vzhlédlo pak, když plno bylo, i čekalo na soutok časů a jejich naplnění ve sférách času. Hvězdou svou a jejími cípy, dotýkalo se sítě lidskosti a plnilo ji světlem.

Meditace přesného paprsku:
Spojily se síly Čtyř a počaly v sobě obíhat a prostoupeny byly Stvořitelem, který vešel zevnitř Slunce, co v náruči Matky spočívalo. V popudu tom zpřítomněno bylo věčné Já v trojjedinosti – Já Země, člověka, Kosmu. Všechno Společenství Vnitřní Země ve sjednoceném záměru a v jedinečnosti svých osobitostí nechalo skrze sebe proudit esenci Jednoty, jakou to radostnou Hojnost! Tou naplňovány byly kořeny Stromu zemského. Pak i kmen a jeho Kruhy i s jejich Společenstvími stejně činily tak. V úpatí koruny, kde Země jest, lidské plémě stejně konalo. I koruna již co těsně plna byla, Duchem individualizované Jednoty prosytila se a pak Slunce přijala zemskostí svou. Tam, kde se rovnalo Srdce Jednoty i Prahy bájný Střed, tam hvězdné Dítě, Stvořitel a lidské Srdce Jedním staly se. Naplněni stromem Hojnosti, Duchem věčnosti a Srdcem lidskosti, oplodnili Matku novou Hvězdou, i Duchy lidí všech. Tak Srdce Země novou krev posílalo do všech očí Matky. Tam všude žehnal Jediný, který je ve všem, čekajíc na naplnění v dolních časech. Odsekáni pak zmetkové umělí byli a silou Čtyř přeměněni na pralátky, které v Chrám Srdce se navrátily. Tak šelma byla zničena a každý nové dílo svobodně si staviti počne. I ve všech třech směrech, které jsou sedmi, Jednoty dosaženo bylo. Zcelistvení bez Karmy, to s Požehnáním rovněž dosaženo bylo. Tak Hvězda nová činit v nás už umí.

Děkuji



 



 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one